θελήμων

θέλησις

θελητής
θέλησις, εως ()
1 action de vouloir, volonté, Spt. 2 Par. 15, 15, etc. ; NT. Hebr. 2, 4 ||
2 bon vouloir, faveur, Spt. Prov. 8, 35.
Étym. θέλω.