ἠλέ·ματος, η, ον
[
ᾰ]
1 vain, en parl. du tonnerre, Sotad.
(Ath. 621b) ||
2 d’où sot, déraisonnable, Thcr. Idyl. 15, 4 ; Anth. 6, 75 ; 11, 350 ;
en parl. de pers. Timon (DL. 4, 42); adv. ἠλέματα, Opp. H. 4, 590, vainement,
follement.
Étym.
ἠλεός, μάτην.