δοξοκοπία

δοξοκοπικός

δοξοκόπος
δοξοκοπικός, ή, όν, disposé à rechercher la gloire ou les honneurs, Apollon. (Stob. Fl. App. 34, vol. 4, p. 160 Mein.).
Étym. δοξοκόπος.