ἐκδίκησις

ἐκδικητής

ἐκδικία
ἐκδικητής, οῦ () []
1 qui punit, qui se venge, Spt. Ps. 8, 2 ||
2 qui prend la défense de, protecteur, Jos. A.J. 17, 9, 6.
Étym. ἐκδικέω.