ἐφέπομαι

ἐφεπτακαιδέκατος

ἐφέπω
ἐφ·επτακαιδέκατος, η, ον [ᾰᾰ] qui comprend un entier et un dix-septième, Plut. M. 1021d ; A. Quint. p. 114, 115.
Étym. ἐπί, etc.