γενναῖος

γενναιότης

γενναίως
γενναιότης, ητος () qualité d’une âme bien née, générosité, noblesse, Eur. Ph. 1680 ; Thc. 3, 82 ; Pol. 1, 59, 7 ; p. anal. en parl. du sol, générosité, fécondité, Xén. Cyr. 8, 3, 38 ; Pol. 3, 44, 8.
Étym. γενναῖος.