ὁμηγύριος

ὁμήγυρις

ὁμήθεια
ὁμ·ήγυρις, ιος () [] réunion, rassemblement, Il. 20, 142 ; Hh. Cer. 484 ; Eschl. Ch. 9, etc. ; Eur. Hipp. 1179 ||
E Dor. ὁμάγυρις [] Pd. I. 7, 66.
Étym. ὁμός, ἄγυρις.