Θεόμνηστος

θεόμοιρος

θεομόριος
θεό·μοιρος, ος, ον, qui participe de la nature divine, Ecphant. (Stob. 323, 58) ||
E Fém. -μοίρη, Ecphant. l. c.
Étym. θ. μοῖρα.